Kvalifikace na MČR U14

V sobotu 13.4.2024 se parta kluků U14 z VK Karlovarsko, vydala se svými šoféry (čtěte trenéry) do dalekého Havlíčkova Brodu, aby se poprala ve 4 utkáních o postup na MČR. Cíle jsme si kladli velké, reálné a splnitelné, protože jsme byli připravení, jsme bojovníci a naděje umírá poslední. Cesta probíhala v rytmu playlistu sestaveného samotnými hráči, ve slunné a pohodové atmosféře. Dojeli jsme na místo určení, ubytovali se na penzionu, který poskytoval všem zúčastněným rodinné klima a vydali se obhlédnout terén (halu). Procházka po čtyř hodinové cestě autem byla balzám na nervy. Kluci se protáhli, proběhli a po proudu Sázavy jsme došli až do haly, která nás ohromila svou velikostí. Naše cesta nabírala na realitě a my jsme vše měli na dosah, jen natáhnout ruce. 

V neděli ráno, nás jako první celek, čekal ve staré hale tým z Kolína. Už při samotném rozcvičování nás překvapila výška soupeře. Někteří naši hoši byli soupeřům do pasu, nebo kousek po hrudník, což nám znemožňovalo, jakkoliv bránit u sítě. Nic naplat, proti blokům Kolína jsme nezmohli nic. I přesto, že náš tým bojoval a soupeři se postavil v obraně a uhrál v obou setech vždy body blížící se 20, prohrál se vztyčenou hlavou 2:0.

Druhý zápas jsme se přesunuli již do haly nové a čelili soupeřům z Hradce Králové. Začali jsme hrát naši hru, kterou jsme trénovali poslední měsíc a půl a drželi se soupeřem krok. V základní herní sestavě, jsme odehráli první dvě třetiny prvního setu, když po několika chybách na servise se náš tým odebral hlavami do věčných lovišť a prohrál první set. Do druhého setu jsme povzbuzeni všemi hráči i obecenstvem, vstupovali s odhodláním hru otočit v náš prospěch a jít do třetího, zkráceného setu. Zranění našeho hlavního smečaře a trable kapitána, nás nutilo provést střídání sestavy, kdy se do hry zapojili nováčci. Hráli perfektně a nebylo jim co vytknout. Bohužel Hradec, který měl sice jen šest hráčů, o to víc ale silných a vyšších nás přehrál na síti a vyhrál na sety 2:0. Bilance dvou proher táhla naše kluky dolů. Trenéři uspořádali týmovou poradu. Snaha nalít našim svěřencům do hlavy sebevědomí a herní nadšení byl těžký oříšek na úrovni diplomu z psychologie.

Zápas třetí, proti výškově stejnému týmu z České Třebové zklidňuje naši hru a dostává ji na vítěznou vlnu. Základní sestava vytvořila několikabodový náskok, aby si mohla zahrát druhá část týmu. Zapojili se tedy i chlapci, kteří nejsou zkušení v takto těžkých zápasech. Někteří přišli nedávno z barevného minivolejbalu a jejich premiéra ve velkém šestkovém volejbale byla překvapující a obdivuhodná. Vítězství 2:0 nalévá celému týmu optimismus do žil. Naděje na postup stále žije. S touto myšlenkou jsme se odebrali na oběd. Čekal nás poslední zápas proti hratelnému Orionu.

Orion byl od samého začátku podporován fanoušky. V hale nebylo slyšet pokynů trenérů a ani hráči se mnohdy neslyšeli navzájem. Celý první set jsme Orion herně převyšovali. Opět proběhlo střídání a zapojila se i lavička. Do druhého setu jsme tedy nastupovali s nadějí na postup. Jenže druhý set byl jiný. Po pár nepovedených útocích jsme herně odešli, a Orion se nám vzdaloval. Jejich náskok jsme těžce dotahovali, ale nedotáhli. Orion srovnal hru na 1:1 a my jsme šli do třetího, zkráceného setu. Pokud se ve druhém setu něco herně pokazilo, ve třetím se nám pokazila hlava. Chlapci se snažili, bojovali a herně kombinovali, ale chybělo nám trochu toho volejbalového štěstí. Třetí set prohráváme a tím i celý zápas 2:1. Nálada v týmu byla ponurá a těžká. Chlapci se odebrali do šaten a k následnému odjezdu domů. Nikdo nemluvil. Všichni si byli vědomi toho, že se náš společný sen - postoupit na MČR, rozplynul. Jen my trenéři, a přítomní rodiče jsme věděli, jaký obrovský kus práce všichni odvedli a jak se celý tým posunul. Jsme na kluky neskutečně pyšní, jak se s tak těžkými soupeři poprali a jak všechny zápasy s nasazením všech sil odehráli. Hlavně bychom chtěli vyzdvihnout hru našich nejmladších chlapců, kteří herně ještě spadají do modrého barevného volejbalu. Jsou sice malého vzrůstu, ale velkého hráčského umu a volejbalového srdce. Nebáli se, a statečně se postavili soupeřům, kteří je převyšovali nejen svým vzrůstem, ale také věkem. Tohle všechno mělo smysl, i přesto, že nám v závěru celé kvalifikace chyběl pouho pouhý bod, aby poslal náš tým chlapců U 14 do bojů o medaile na MČR.  Ano, pouhý jediný bod. Ale nevzdáváme se, jedeme dál a připravujeme se na další sezónu. Jsme tým! 

VK Karlovarsko. Hoši, děkujeme!

Sestava: Biskup Marek, Grban Lukáš, Havlina Krištof, Havlina Kilián, Hanisch Michal, Herman Matěj, Holub Ondřej, Luprich Šimon, Meruna Kryštof, Nedbal Daniel, Novotný Jakub, Zololtarov Daniil.

Zdroj: VK Karlovarsko, Lenka Horáková

Komentáře